Druhohory jsou drsná krajina plná predátorů. Kdo však pozná tuto krajinu, objeví její skrytou krásu.

Doyleův Ztracený svět

26. dubna 2013 v 17:10 | Dinosaur12 |  Kryptozoologie
V roce 1912 vydal Britský spisovatel Arthur Conan Doyle svůj román Ztracený svět v časopise Strand Magazine jako příběh na pokračování. Podle příběhu se čtyři dobrodruzi vydají prozkoumat jihoamerickou stolovou horu, na které údajně přežila v okolí již dávno vyhynulá zvířata. Takováto hora se však objevuje i v legendách zdejších indiánů a vykazuje překvapivou podobnost s Doyleovým románem. Dokonce se zde objevují většinou ta samá zvířata: phorusrhacos, agresivní pterosaur, zrzavá poloopice a dravý dinosaurus zvaný "stoa"(stejně je pojmenováván i románovými lidskými obyvately stolové hory), který se popisem podobá nejvíce asi argentinskému carnotaurovi. Učení členové výpravy jej nejsou přes svou odbornost schopni přesně zařadit. Nakonec se schodnou na allosaurovi, ale stejně si nejsou jistí. Jeden z profesorů podotkne, že "Nesmíme zapomínat, že bylo mnoho prehistorických druhů, jejichž pozůstatky se nám nedochovaly. Bylo by ukvapené domnívat se, že můžeme pojmenovat všechny, s nimiž se snad setkáme." Novinář E. D. Malone, jehož osobou je celý příběh vyprávěn, popisuje stou při prvním setkání jako tvora s žabí hlavou a bradavicemi na kůži. Těmito znaky carnotaurus disponuje, ale allosaurus nikoliv.
Roku 1955, Lotyšský cestovatel Alexander Laime vytoupil na jednu z Brazilských stolových hor, na níž objevil rozsáhlou vodní plochu, obývanou plesiosaury, vodními ještěry s dlouhým krkem. Podobnou vodní plochu s podobnými v ní žijícími zvířaty A. C. Doyle ve Ztraceném světě rovněž zmínil. Pokud se Laime Doyleovým románem neinspiroval, musela by být velká náhoda, aby při lhaní popsal krajinu tak podobně, jestli ovšem není reálná. Problémem však je, že indiáni označují za prokletou úplně jinou horu, než tu, kterou Laime zdolal, a to Kurupiru (mimochodem, toto slovo označuje v románu obávaného ducha pralesů).
Vzhledem k tomu, že Arthur Conan Doyle byl dost zcestovalý a znal mnoho jiných cestovatelů, je možné, že se při psaní Ztraceného světa alespoň částečně inspiroval realitou, ale stále zde zachovává teorie v jeho době aktuální, dnes však již vyvrácené, např. o posazení těla a chůzi iguanodonů. Možná to však udělal schválně, aby se nedostal do konfrontace s vědeckými kritiky, kdo ví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 5. května 2013 v 13:50 | Reagovat

Podle mě se Doyle určitě inspiroval nějakými místy. Například Venezuelské plošiny jsou při mnoha lokacích i shodné (viz. dokument Skutečný ztracený svět). Nicméně je to však velice skvělá kniha!

2 HAAS HAAS | Web | 1. července 2013 v 11:35 | Reagovat

Příteli, jsi na živu? nebo tě spořádala nějaká pravěká příšera typu Gerrotoraxe?

3 HAAS HAAS | Web | 8. srpna 2013 v 12:00 | Reagovat

Prosím, napiš nový článek. Přece nenecháš blog s tak pěkným designem, který mi dost připomíná Ztracený svět: Jurský park, a tak skvělými články jen tak ležet... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama